Psychoaromaterapie - odpověď mozku

Tento objev určil směr pozdějších výzkumů. V roce 1979 provedl John Steele několik přípravných experimentů za použití přenosného multi-channel EEG, aby zhodnotil účinek různých éterických olejů na periodické mozkové funkce: „ Jak se předpokládalo, cefalické ( hlavové ) oleje, které stimulují mentální pohotovost a paměť, např. bazalka, rozmarýn, černý pepř a kardamom, indukují beta predominantní funkce. Mozkové beta rytmy ( 38 – 13 Hertz ) jsou v korelaci se zvýšenou pozorností a bdělostí. Na druhé straně spektra, květinová antidepresivní euforika jako jsou: pomerančový květ ( nerol ), jasmín a růže indukují neobvyklé množství delta rytmů ( 4 – 0,75 Hertz ) s účastí některých alfa ( 12 – 8 Hertz ) a theta ( 7 – 5 Hertz ) rytmů. Tyto nižší frekvence vyvolávají mentální zklidnění (alfa) s obratem k intuitivnímu cítění ( theta a delta). ( John Steele, Brain Research and Essential Oils, Aromatherapy Quarterly, Spring 1984 ) Výrazně relaxační byl účinek pomerančových květů. Dalšími testovanými oleji byly levandule, geranium, cedrové dřevo a lemongras. V 70. letech, Prof. Torii z Toho Univerzity v Japonsku inicioval výzkumný program specificky zaměřený na rozlišení olejů se sedativním účinkem na nervový systém od olejů s účinkem stimulačním. Během každého experimentu byl sledován „normální“ průběh EEG křivky subjektu pomocí elektrod umístěných na vlasové části hlavy. Měřeným znakem pak bylo CNV zakřivení ( contingent negative variation – případná negativní odchylka ).Podle předpokladů úvodní studie ukázaly, že levandule potlačovala EEG stopu, zatímco jasmín ji zvýrazňoval. Jinými slovy, tedy levandule měla sedativní efekt a jasmín stimulační.Celkem bylo testováno pomocí CNV 17 olejů a z těchto, geranium a růžové dřevo vykazovaly jak sedativní tak stimulační efekt. Tyto oleje měly schopnost vyvolat jak jednu tak i druhou odpověď organizmu v závislosti na momentálním stavu individua. V aromaterapii jsou tyto oleje známy jako adaptogeny s vyrovnávacím ( rovnováhu udržujícím ) účinkem, tzn. že mohou být posilňujícím prostředkem pro pacienty apatické a depresivní a zároveň uklidňujícím prostředkem pro pacienty hyperaktivní a neklidné. Z výsledků pokusů je jasné, že některé oleje vykazovaly opačné působení než se očekávalo. Např. nerol a růže, jež jsou obvykle považovány za sedativní oleje vykazovaly stimulační efekt na mozkovou aktivitu. Na druhou stranu citron a santalové dřevo, které jsou většinou považovány za oleje stimulační, vykazovaly významný sedativní účinek. Šalvěj ovlivňovala CNV průběh překvapivě velmi málo, byla pouze mírně stimulační. Podobné výsledky získal ve svých pokusech i Sugano, jenž využil jak EEG a CNV tak i mikrovibraci – tj. mechanizmus měřící svalový tonus. Zjistil, že levandule a pomeranč snižují svalový tonus, zatímco jasmín jej zvyšuje. Jeho EEG grafy naznačily, že levandule, santalové dřevo, pižmo, eukalyptus a terpenové sloučeniny ( lesní vůně ) zvyšují alfa aktivitu – jinými slovy tedy povzbuzují a uvolňují mysl, tak jako meditace. Na druhou zjistil, že eukalyptus potlačuje CNV interpretaci, avšak levandule, santalové dřevo a pižmo ji zvyšují. Závěrem tedy doporučil levanduli a růži pro uvolnění stresu a jasmín a kafr pro deprese. Tato rozdílnost v názorech, zda oleje jako růže nebo nerol mají sedativní či stimulační účinek je důsledkem řady faktorů. Gattefossé a Sugano shodně uvedli, že výsledky se mohou lišit či měnit v závislosti na koncentraci oleje: „ Andělika v nízkých dávkách mozek stimuluje, ale v dávkách vysokých je narkotikem.“ ( Gattefossé R.M., Gattefossé’s Aromatherapy, 1937 ). Navíc je na místě předpokládat, že některé oleje mohou simultánně stimulovat mozkovou aktivitu, zatímco působí sedativně na ostatní části nervového systému, nebo naopak. Např. pokud se týče růžového oleje, Gattefossé odvolávajíce se na Dr. Marcevala uvádí, že růžová esence stimuluje sexuální centra a působí jako afrodisiakum ( zvláště růže marocká ), ale rovněž cituje práci F. Gregoira ( materiálem byla žabí srdce ), ve které demonstroval, že růže, stejně jako nerolová esence a pomerančová voda jsou trankvilizéry, jež značně zpomalují srdeční akci. Toto pak směřuje k závěru, že zatímco nerol a růže skutečně stimulují mozek a zlepšují náladu, zároveň zpomalují srdeční akci, snižují krevní tlak a zklidňují nervy. Výzkum účinku různých vůní na náladu rovněž ukazuje, že stimulace a relaxace nejsou navzájem se vylučujícími stavy. V souvislosti s tímto se dá říci, že éterické oleje nerolu a růže, stejně jako citronu a santalového dřeva, zvyšují jak stimulační tak relaxační hladiny. Vlastní interpretace EEG studií je rovněž komplikována relativním přínosem přímého a nepřímého účinku vůně na chování a neurofyziologii subjektu: „ Přímý efekt je ve skutečnosti nevysledovatelný a je důsledkem přímé stimulace čichového traktu a příslušných mozkových struktur…nepřímý efekt vůně poukazuje na ty změny centrálního nervového systému, jež jsou výsledkem poznávací aktivity vztažené k informacím spojovaným s danou vůní.“ ( Lorig T.S., Cognitive and non-cognitive effects of odour exposure:electrophysical and behavioural evidence, Dodd and Van Toller, Fragrance II) V poslední době provedla studie International Flavors , Fragrance Inc. – obchodní společnost, která se začala zajímat o aromaterapii na počátku 80. let. Subjekty v této studii byly napojeny na EEG přístroje, jež zaznamenávaly odpověď mozku na působení olejů jasmínu a levandule s předpokládaným výsledkem – zpočátku vykazovaly stimulační efekt následně sedativní. Později byly subjekty vystaveny opět kombinaci těchto vůní, ale zároveň jim byly účelově podány protichůdné informace o vůních, kterým jsou vystaveny. Zde bylo zaznamenáno, že CNV subjektů bylo ovlivněno jejich domněnkami a úvahami o stimulu – jež popíraly dřívější výsledky. Současné práce Knaska (1990) rovněž demonstrovaly, že i smyšlené pachy či vůně v prostředí mohou pozměnit náladu a hladinu stimulace – jinými slovy, vnitřní ( mentální ) úmysl ( představa ) může potlačit fyzikální jev ( fenomén ). Takové výsledky naznačují, že v hodnocení účinků vůní je třeba brát v úvahu mnoho dalších faktorů – zvláště pokud jsou ovlivňovány nepřímými nebo kognitivními ( poznávacími ) informacemi. Ve své studii mozkových funkcí během čichového procesu a efektu vůně na obě mozkové hemisféry, Van Toller a Kobal naznačují, že: pravá polovina mozku se zabývá představivostí, emocemi a estetickým cítěním, zatímco levá polovina mozku je zapojena spíše do procesů usuzování, vyjadřování a logiky. Za normálních podmínek pracují obě poloviny harmonicky při integraci všech příchozích dat, avšak vědci zjistili, že při inhalaci vůně charakterizované jako příjemná, byly elektrické vlny iniciovány v pravé hemisféře a poté se šířily na hemisféru levou, pravděpodobně jakmile byl stimulus integrován. Také bylo zjištěno, že během vnímání vůně by levá polovina mohla učinit nesrozumitelným to, co se odehrálo na pravé polovině, pokud by se účastnily určité myšlenkové pochody – jako např. pokus pojmenovat nebo nějakým způsobem kvalifikovat danou vůni – vyřadit tedy estetické a emocionální reakce. Kognitivní části mozku byly rovněž shledány zprostředkovateli emocionální odpovědi, pokud byla považována za nevhodnou, a mohly by dokonce úplně vyrušit hedonistické (požitkářské) dojmy. Všechny tyto výsledky potvrzují, že mozková elektrická aktivita je mnohem složitější než se zpočátku uvažovalo, a že efekt vůně je rozhodně závislý na tom co se právě odehrává v mysli subjektu. Nicméně je potřeba říci, že určité vůně mají tendenci vyvolávat specifické fyzikální účinky, které jsou všem lidem společné – stimulační nebo relaxační, příjemné či nepříjemné – subjektivní psychologické faktory mohou zastínit objektivní psychologickou odpověď nebo přinejmenším zabarvit individuální reakci. A tak , přestože bylo použito složitého vybavení, zůstává stále obtížné přesně kvalifikovat vlastnosti dané vůně či předpovědět individuální odpověď na ni, kvůli psychologickým faktorům, jež jsou do procesu zahrnuty. V souladu s výsledky těchto zpráv, byl na konferenci Psychology of Perfumery v roce 1991 přijat obecný závěr, že zatímco farmakologický efekt může být u různých subjektů velmi podobný, psychologické účinky mohou být rozdílné. Jinými slovy, ačkoli fyziologická a fyzio-chemická odpověď může být předvídána, emocionální a psychologická reakce nikoliv. V konečné analýze je proto účinek aromatické látky na jedince závislý na řadě individuálních faktorů zahrnujících: 1) jak byla látka aplikována 2) kolik jí bylo aplikováno ( koncentrace) 3) okolnosti, za kterých byla aplikována 4) osoba, které byla aplikována ( věk, pohlaví, typ osobnosti ) 5) jakou náladu měla osoba před počátkem aplikace 6) jaké předchozí asociace měla osoba s danou látkou 7) anosmii ( chybějící čich. orgán ) nebo nefunkčnost čich. struktur 8) očekávání nebo úvahy o dané látce.